Někdy koncem srpna jsem se vzbudil kolem čtvrté ráno a „už nezabral“, jak se říká. Napadlo mě toho využít, a tak jsem vstal, sbalil foťák se stativem a vyrazil na místní Kačenec. Cestou se pomalu začínalo rozednívat a na místě jsem doslova zakopával o rybáře, kteří měli buď nahozeno, nebo přespávali z večerního rybaření. Protože přes den bylo teplo, ale rána už byla chladná, vznášel se nad vodou lehký opar.
Rozbalil jsem stativ a udělal pár fotek, ale po pár minutách začalo vycházet slunce a podmínky se rychle měnily, takže jsem zdaleka nestihl to, co jsem měl vymyšleno.
Při návratu domů se už slunce vyhouplo nad obzor, takže jsem cestou udělal poslední fotku. Obloha je vypálená, ale ta fotka pro mě přesto má jisté kouzlo...
0 komentářů:
Přidat komentář